Bitter & Sassy | Chapter 5. ~ Charity & Prodigy

Co jsme natočili One Way Or Another pro Comic Relief a že to mělo obrovský úspěch, tak jsme si uvědomili, jak moc jsme schopni pomoct jestliže se něčeho zúčastníme. Uvědomili si, že naše pomoc může vlastně udělat jednu velkou změnu, jak můžeme ovlivnit tolik lidí a tak dlouho jak to jen jde to musíme zkoušet. Od té doby jsme se stali velmi aktivními členy charit. Každý z nás se podílí na jednom druhu charity. Harry pomáhá všem zvířecím sdružením, Zayn dělá to nejlepší s africkými dětmi, Niall pomáhá se všemi charitami v Irsku a já podporuji děti s autismem. Liam taktéž pomáhá, ale ještě si nenašel tu svou charitu. Jsem si ale jist že najde.

Radio BBC1 zařídilo program pro celebrity k navštívení nízkoprofilových charit, které normálně nezískávají moc pozornosti, poté vše živě přenesou a tím se lidé dozví ty báječné věci, které ostatní dělají proto, aby pomohli. Věřím tomu, že je to úžasné a velmi potřebné a teď, když jsme oficiálně odstartovali naši tour, tak je to dobrá příležitost navštívit novou charitu. Všechna média si platí za pozornost našeho prvního koncertu aby věděli, jak všechno chodí, fanoušci čím dál tím víc dychtivě čekají na naše pohyby, tudíž tu není jiná příležitost než teď.

Dnes, po dvou vyprodaných koncertech v Londýně v posledních třech dnech a předtím než zamíříme do dalších měst, tak navštívíme charitu jménem You Matter. Je to charita, která pomáhá dětem s problémovým dospíváním a otřesnými rodinami. Grimmy nám o tom řekl a my to ihned přijali. Žádné dítě by nemělo žít mizerný život a když je tu způsob udělat pro ně věci jasnějšími, tak musíme pomoct.

Jediná špatná věc na dnešku je ta, že s námi jde Kay, jelikož chce natočit nějaké scény pro dokument. A když jde i Kay, tak i Alex, která stále odmítá podepsat papíry a trvá na tom mě oslovovat manželem. Teď chápu jak moc otravný jsem před dvěma roky byl. Ta nejhorší část toho je, že Niall ji vždy podporuje, vždycky ji chce kolem sebe. Zajímalo by mě, jestli Nialla někdy unaví to její okolí. Vím, že mě by to unavovalo, jelikož potřebuji prostor. A to je ten důvod proč musí být všechny ženy pryč, nechci, aby mi narušovaly mou osobní bublinu jako to Kay ráda dělá.

Poté, co jsem jí ten den od sebe odstrčil, tak jsem si myslel, že mě nechá na pokoji, ale ona ne. Když se na mě dívá, je to jakoby bylo v jejích čokoládových očích ještě víc rozhodnutí, jakoby plánovala něco příšerného. Jsem si jist že plánuje. Snažím se jí po celou dobu ignorovat, ale ona mi to nedělá jednoduší.

Zaprvé, ujišťuje se že se zastaví ve Starbucksu pro frapuccino a mrkvový muffin. Ujišťuje se že si vždycky sedne vedle mě a vím, že jediné co chce je to, abych se na ní podíval aby mi mohla něco říct, ale já vždycky nechávám oči na něčem jiném. Nejčastěji na telefonu, hrajíc FIFU.

Ale když jsme dorazili na charitu, tak jsme objevili překvapení, které jsme nikdy nečekali. Byl tu nejen Grimmy a kameraman, kterého vzal s sebou, ale i žena v polovině třiceti s profesionálním a vážným pohledem a čtyři další dívky okolo našeho věku. Jedna byla blondýnka a vážně, vážně fit. Měla na sobě ty džínové kraťasy, které odhalovaly její úžasné a dlouhé nohy. Ta další měla chaotický vzhled, její hnědé vlasy spadaly rebelsky kolem jejího obličeje a vypadala ospale a unaveně. Další byla černovlasá dívka s velmi lahodným tělem a ta další byla vážně hubená s hnědými, spíše načervenalými vlasy a ve všech směrech dokonalý zmatek. Hráli si s dětmi, usmívali se a ptali se na otázky.

Z nějakého důvodu vypadali povědomě, ale nemohl jsem je poznat, i když to vypadalo že Alex, Kay a Liam ano, tak jsem se na ně koukal zmateně. Ty dívky s klukama se na nás také podívali zmateně a jen Grimmy si všiml toho, že jsme dorazili a přiblížil se k nám s úsměvem.

„Kluci! A holky,“ sklonil hlavu k Alex a Kay, které stále zíraly na ty čtyři dívky. „Jsem rád, že jste to mohli udělat. Oh, nechte mě vás představit dámám.“ Grimmy se otočil a zamával na čtyři dívky aby přistoupili. „Kluci, toto je Leanne,“ -ta blondýna- „Emma,“ -ta s lahodným tělem- „Skyler,“ -ta ospalá- „a Tammy. Jsou ve skupině Prodigy.“

A potom mi docvaklo proč Alex a Kay tak reagovaly a proč Liam nemohl spustit oči z Tammy, z té červenovlasé, která na něj také šokovaně zírala.

„Děvčata, toto jsou One Direction. Louis, Harry, Zayn, Niall... a Liama už znáte,“ představil nás Grimmy se zlomyslným úšklebkem na Liama.

Vím, proč mi připadali povědomě a je to proto, že nám Alex ukazovala video jich a jejich hudby, ale musím přiznat, že jako lidé vypadali... normálně. Na stagi byli tak jiné, ale jako lidé se usmívali a vypadali kompletně normálně, i když Tammy vypadala trochu výstředně. Zajímalo by mě, proč je dal Grimmy dohromady.

Poté jsem si uvědomil, že si z Liama jen žertoval. To dává smysl.

„Ráda tě vidím, nešiko. Chyběla jsem ti?“ zeptala se Tammy s pozvednutým obočím a zírala na Liama. Její celé tělo se ladně přeměnilo do velmi vyzývavého postoje.

Ta dívka smrděla jako problém, nemohla být pro žádnou dobrotu. Tím způsobem jak se dívala na Liama mi jen říkalo, že se chystá udělat něco ošklivého. Ze všech dívek v místnosti -včetně všech dívek, které jsou částmi charity- mi Tammy dávala ten nejhorší signál.

Cítil jsem to nutkání se mezi ně postavit a ochránit mé členy kapely od téhle jedovaté ženské, ale zřejmě ji Liam zvládne sám.

,,Ani jsem na tebe nepomyslel,“ zalhal. Byl na ni tak naštvaný, vyrovnával se s tím jak hrubá a nepříjemná v ten den byla. „Vymazal jsem ze své mysli kyselé vzpomínky a zapomněl na hrubé lidi. Nejsou si hodni.“ mnoho lidí z Liamových slov zalapalo po dechu, zato já byl velmi ohromen, ale Tammy nereagovala, vypadala na jeho slovy pobaveně a široce se usmívala.

„Výborně, protože bych nerada aby si mě sledoval jako ztracené štěně.“

A já si myslel, že to mám s Kay špatné. Tammy alespoň není posedlá mu ničit život tím pronásledováním kde se dá... Hmmm... nejsem si jist, kdo to má horší.

Grimmy propukl ve smích a ne jen Liam, ale také Tammy se na něj vražedně podívala. Viděl jsem, jak jsou oba dva nešťastní z toho, co hostitelé z BBC1 udělali. Zdá se, že se ostatní holky z kapely velmi bavily, dokonce i ta ospalá. Podívali se na Tammy s úšklebkem na tvářích, jakoby si tu show užívali.

„Uhm,“ řekla Alex poprvé od té doby, co jsme sem dorazili. „Jsem velká fanynka vaší hudby. Holky, jste absolutně úžasné! Na vaší písničku Dead Alive slova nestačí!“ je zajímavé vidět Alex fangirlovat.

„Absolutně úžasné!“ podporovala Kay se stejným nadšením jako Alex a ty čtyři dívky na nás zapomněli, spokojené s chválou kterou dostávaly. „Opravdu velké fanynky.“

„Takže, ještě před tím než Alex a Kay nakrmí vaše ega, nebojte se jít kolem a poznat se tu s dětmi. My budeme chodit kolem a natáčet nějaké scény, budeme se vás ptát na názory a takovéhle věci. Ptejte se jich, poznejte je. Víte, jak to chodí. A znovu, díky že jste přišli, kluci,“ přerušil Grimmy ještě před tím, než kterákoli členka Prodigy mohla něco odpovědět na slova Alex a Kay.

Všichni jsme přikývli a konečně si šli po svých. Všiml jsem si, že Liam šel co nejdál co mohl od Tammy, zatímco ona vypadala velice pobaveně při konverzaci s Kay a Alex. To je dobře, tímhle způsobem mi nevadí a tak se můžu soustředit na děti.

Vyhýbal jsem se všem dívkám na charitě, dokonce i těm malým. Nezáleží na věku, nechci být blízko někomu z ženské populace. Jediné ženy ke kterým mohu přistupovat jsou mamka, mé sestry a Lux. Všechen zbytek je stejný, i když ještě nedosáhli puberty. Jednoho dne se z nich stanou ženy a budou monstra, tudíž je lepší se jim vyhýbat teď.

Potkal jsem kluky mezi 9 a 15 lety, kteří mi řekli jejich příběhy a já si uvědomil, že nespravedlnost na světě se zdá být nekonečná. Nemůžu pochopit, jak lidé mohou se svými vlastními dětmi takhle zacházet. Jason, patnáctiletý kluk řekl, že jeho otec ho donutil k tomu, aby se stal kapsářem a chodil za školu a když se to dozvěděl poradce ve škole a snažil se mu pomoct, tak ho jeho otec udeřil a to je důvod, proč tu skončil. A když mi tenhle příběh říkal, tak jeho hlas byl plný vzteku a smutku, což mi lámalo srdce.

Celé odpoledne jsem strávil hraním s nimi, říkal jsem jim, že se jejich život zlepší, když budou tvrdě pracovat. Zeptal jsem se na jejich sny a je smutné, jak jen část mohla odpovědět. Většina z nich své sny ztratila když jim jejich rodiny vzaly nevinnost a dětství.

Musel jsem na moment odejít, jen se dát do sebe když mi 5ti leté dítě řeklo, že jeho rodiče ho nikdy nemilovali, že mu vždycky říkali jak nešťastné je dělá a že by jim bylo líp bez něj, takže chtěl pomoct a odešel. Někdo ho našel skoro mrtvého na ulici a jeho rodiče nikdy neohlásili, že se ztratil nebo se ani nesnažili po něm podívat.

Nemohl jsem to už déle snést, všechny příšerné příběhy, všechny bolestivé minulosti ze kterých jsem potřeboval čerstvý vzduch, ale když jsem vyšel ven z domu do zahrady, tak jsem nečekal, že bych tu našel Kay, která objímala sama sebe jak se její tělo trochu třáslo.

Na moment jsem na ni mohl jen zírat, na její křehký rám proti západu slunce tohoto dne. Nevšimla si, že jsem tu taky a mohl jsem slyšet její lehké vzlyky. Brečela jako normální člověk s pocity. Ukazovala stranu, kterou jsem nemyslel, že má. Vždycky se ve všem zdá tak lhostejná, ale tady je, brečí a schovává se před zbytkem, tudíž jí nemohou takto vidět.

Zajímalo by mě, jaká je její minulost. Byla taková po celou tu dobu? Proč brečí teď, ale ne když jí nonstop urážím? Ale i když má zvědavost stoupá v hrudi, tak jsem to zatlačil stranou. Nezajímá mě. Pro všechno na čem záleží, může si oči vyplakat; neuchvátí mě to.

Přemýšlel jsem nad tím se otočit a odejít zpět dovnitř, ale jaksi mě slyšela. Vím, že jsem ji překvapil, protože když se otočila, tak zalapala po dechu a když se naše oči potkaly, tak jsem v jejích viděl paniku, když spěchala aby si setřela všechny slzy.

„Co tady děláš?“ zeptala se a poprvé její hlas nezněl snadně a hravě jako obvykle zní.

„Mám stejné právo tu být, pokud chci,“ odsekl jsem, i když na mě mluvila normálním tónem.

Čekal jsem na její drzou poznámku, něco z čeho bych se kousl do jazyka, ale ona se odvrátila a povzdechla si. „No co.“ a pak zůstala potichu, což je ta nejvíc neskutečná věc vůbec. Jsem použitý na její invazivní chování, jsem i trochu připravený na tento druh chování, ale když je taková... vlastně nevím co mám dělat. Vypadá tak... lidsky, tak citlivě a v potřebě o pomoc. „Nemůžu uvěřit tomu, čím vším si tyhle děti musely projít. Není to fér, je to příšerné.“

„Já vím,“ zamumlal jsem i přes to, že nesnáším když s ní v něčem souhlasím, ale nemohl jsem o tomhle diskutovat.

Nevesele se usmála. „Je tak jednoduché ignorovat ostatní lidi, lidi, kteří jsou jen pomíjející částí tvého života. Nezáleží na jejich názoru a nemají nad tebou moc... ale když je to tvá rodina... jak je můžeš jen tak ignorovat? Krev běží hustšeji než voda, nemůžeš prostě svou rodinu umlčet.“ znovu se zlomila, otočila se ke mně zády a já mohl vidět, že vzlyky byly čím dál tím silnější. „U rodin se nepředpokládá, že takové budou.“

„Ne všechny takové jsou,“ řekl jsem ačkoli jsem nevěděl, proč to vůbec říkám. Je to jako bych jí uklidňoval, ale já jí nenávidím, měl bych si užívat vidět ji takhle. Zaslouží si tuhle bolest, ale tohle je bolest pro trápení ostatních a já díky tomu nemůžu být šťastný.

„Pravda. Asi potřebuji znovu zavolat mamce a poděkovat jí za to, že mě miluje.“ poté se otočila a usmála se na mě. Není to ten samý úsměv který mi vždy dává, tohle je něco stydlivého a nerozhodného a neotravuje mě to tím způsobem jako normálně. „Uvidíme se vevnitř.“ dodala před tím, než se dala dohromady, prošla okolo mě a vešla zpět do domu. Nechala mě tu nejistého s tím, co si o této situaci myslet.

chtěla jsem vám přidat 5. díl ještě před tím, než odjedu na hory do Itálie. včera jsem díky tomu šla spát až v půl 1, vůbec mi překlad nešel a ten díl je celý takový divný, prostě ew.

Karrie