"Chtěla být
sportovní novinářka. Vždy dělala rozhovory s nejlepšími hráči na naší
univerzitě a občas to skončilo tak, že s nimi chodila, ale oni jí vždy
zlomili její srdce.
Nikdy bych to
neudělal, ale ona by semnou nikdy nedělala rozhovor a už vůbec by semnou
nechodila, protože jsem jen obvyklý fotbalový hráč v týmu. Nejsem
nejlepší, ale chtěl bych být. Chci, aby si mě všimla.
Tenhle rok budu ten
nejlepší. Tenhle rok si mě už všimne."
Stále si pamatuju ten moment, když jsem jí poprvé uviděl. Víte,
jak je to ve filmech, že se celý svět zastaví a na ničem nezáleží? Dobře, ne
úplně takhle, ale bylo to podobné.
Šel jsem s Harrym, mým nejlepším kamarádem a zrovna se
něčemu smál. Užívali jsme si náš první týden na univerzitě. Byl jsem nadšený,
součástí týmu, dostal jsem stipendium na Manchesterské univerzitě, měl jsem
celkově nový život, jiný způsob, než jsem žil doteď. Byl jsem šťastný a
připravený na dobrodružství.
Pamatuju si, že Harry řekl něco stupidního; jak typické pro
něj. Nemůžu si vzpomenout co, ale jen jsem se nahlas smál a musel jsem na
chvíli přestat. Pravděpodobně jsem se smál tomu, jak tupý dokáže můj kamarád
občas být; to je nejvíce reálná možnost. Není nějak moc vtipný.
Když jsem vzhlédl, neviděl jsem jen Harryho hledícího na mne
se spokojeným úsměvem, uviděl jsem za ním dívku s krátkými hnědými
kudrnatými vlasy, šla a držela za ruku další dívku se světle hnědými vlasy
svázané v dlouhém copu, který spadal na její záda. Obě byli šťastné a
nádherné, ale jen ta s krátkými vlasy zaujmula můj zrak. Mohl jsem vidět
její úsměv, způsob, jak její oči vypadaly tak malé, když se smála, způsob, jak
se její boky houpali při každém kroku, který udělala.
Pamatuji si, jak vše, na co jsem v tu chvíli mohl
myslet, bylo: "krásná. Je tak
krásná." Ale bylo to divné, protože kdyby jste se mě zeptali dnes, a
jsem objektivní, viděl jsem hezčí dívky. Její kamarádka byla hezčí, zatímco já
jsem viděl jen ji, dívku s krátkými vlasy. Nebyly jen krátké, byly kratší
na jedné straně, jen několik centimetrů od její pokožky hlavy, a na druhé
straně byly delší, dotýkajíc se jejího ramene.
Nevím, co přesně mě donutilo reagovat tímto způsobem. Vím,
že jsem dokonce zatajil dech, když jsem sledoval, jak odchází pryč, vše kolem
mě mi bylo lhostejné, než mě Harry udeřil.
"Hej, za co to bylo?" řekl jsem důrazně a ruku
jsem si položil na hlavu, kde bylo ono bolavé místo.
"Slintal jsi," odpověděl a pokrčil rameny. "Musel
jsem."
Protočil jsem očima a rozhlédl se po dívce, ale už nebyla k zahlédnutí.
Cítil jsem, jak mi mé srdce pokleslo. Udeřil jsem Harryho zpět, ne proto, že mě
udeřil první, ale proto, že jsem na ní ztratil výhled díky jeho blbosti.
Po tomto dni jsem dál pokračoval ve svém životě, ale ta
dívka s nerovnoměrným účesem byla stále v mé hlavě. Zeptal
bych se sám sebe, jestli bych ji chtěl znovu vidět, ale ona by se se mnou nikdy
nesetkala.
Vzpomínám si, že od chvíle, kdy začalo
vyučování, jsem četl školní noviny a sportovní rubrika byla má oblíbená. Byla
tam tahle novinářka, Robin Summers, která psala ty nejlepší sloupky. Myslel
jsem, že je to ON, víte, Robin je jméno pro kluky. Představte si mé překvapení,
když jsem byl na tréninku a uviděl ji, jen ji, jak mluví s naším trenérem a
Johny, jeden z mých spoluhráčů, mi řekl, že to byla Robin Summers, hvězda
školních novin, jedna z těch, kteří měli na starost sportovní rubriku.
Během tréninku jsem na ni tak dlouho zíral, ale ona se mým směrem ani jednou
nepodívala. Držela oči na Connorovi, hvězdě týmu.
Od té doby jsem ji pořád pozoroval. Harry
si ze mě kvůli tomu dělal srandu, kvůli tomu, jak ubohým jsem se stal, ale
nemohl jsem si pomoct. Něco na ní bylo už od samého začátku a prostě jsem
chtěl, aby si mě všimla, ale nikdy to neudělala. Jeden celý rok uběhl a ona se
na mě ani jednou nepodívala zpět.
Je možné, aby se člověk zamiloval do
někoho, kdo mu ani jednou nevěnoval pozornost? No, tady jsem.
Tak, to je, jak má zamilovanost začala a
jak jsem v této situaci skončil. Slavím nový rok s mými přáteli a
spoluhráči na baru, ve vzduchu držíc skleničku a křičím z plných plic.
"Tenhle rok to dám!" Zakřičel jsem a všichni mě
povzbudili, ačkoli nikdo z nich nevěděl, co říkám.
"Jo!" Zakřičeli, pozvedli své vlastní skleničky,
zatímco hudba kolem nás vybuchla.
"Tenhle rok si mě všimne!" Zakřičel jsem a oni
zakřičeli zpět, mnohem hlasitěji. "Zlepším se, budu ten nejlepší a ona si
mě všimne! Bude o mně chtít psát!"
"Ukážeš jí, kdo je tady chlap!" Zakřičel jeden z mých
spoluhráčů a tak to je.
"Vše je o zlepšení. Vše je jen o tom!" Zakřičel jsem
ještě jednou, protože mi došlo, proč mi nevěnuje pozornost; protože nejsem
nejlepší hráč. Protože tu jsou lepší jedinci a ty získávají její pozornost.
Budu jedním z nich.
"NA LEPŠÍ ROK!" zakřičel Harry a pozvedl svou
skleničku ještě víš a já udělal to samé.
"NA LEPŠÍ JÁ!" zakřičel jsem a slyšel
odpočítávání. "Na zlepšení!" křikl jsem ještě.
"NA ZLEPŠENÍ!" zakřičel zbytek, ne proto, že
pochopili, co vlastně říkám, ale proto, že jsou všichni ožralí a jen následují
toho idiota na baru.
Tři, dva… jedna! Dal
jsem si novoroční předsevzetí.
"Štastný nový rok!" zakřičel každý a já vypil celý
obsah mé skleničky. Až do dna na zlepšení, pro mě, pro Robin Summers.
Pozn.: Tak, první díl je na světě. Je to jedno z mých prvních překládaných díl, tak doufám, že jsem to aspoň sesmolila nějak dobře. Mimochodem, toto dílo také pochází ze soudku úžasné autorky BelWatson. Doufám, že si tuto povídku zamilujete stejně, jako já. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat