Bitter & Sassy | Chapter 4. ~ Memories & The Papers

Jsem pořád naštvaný a cítím se tak, že bych mohl něco přidat do ohně a užít si tu show. Nápad zapálit všechen Kayin majetek zněl lákavě, ale poté jsem si uvědomil, že nemůžu něco takového udělat, jelikož bych skončil ve vězení a to je bezpochybně něco, co bych nerad vyzkoušel. Zničení Kayiných věcí by nebylo horší než nějaký ten čas ve vězení, plus, abych se dostal k jejím věcem, tak bych se s ní musel blížit a to ne, to nikdy neudělám. Takže místo toho abych dělal jí dělal zmatek ve věcech jsem nasedl do auta a jel tak daleko jak jsem mohl. Nakonec jsem skončil v bytě, který jsem sdílel s Harrym.

Možná bych se měl znovu vystěhovat, jelikož je Harry s Hannou a jsem si jistý, že by chtěli trávit nějaký čas společně. Vážně bych nerad vešel a našel je při 'tom' nebo nečem takovém. Navíc, nechci ho vidět chovat se s ní jako zamilovaná hrdlička když jsem stále okolo. Ten problém je, že se nemůžu vrátit do svého bytu, je tu až moc vzpomínek mého času s Eleanor, věci které mě maximálně víc naštvou... a zesmutní.

Všichni teď vidí tuhle část mě, tu část kterou jsem jim dal vědět. Ano, jsem naštvaný a krutý, není tu žádné popření, ale jsem taky zraněný a se zlomeným srdcem. Ano, stále. Jak bych nemohl být? Vážně jsem Eleanor miloval, byl s ní šťastný. Na konci věci nebyly úplně nejlepší, ale nikdy jsem ji nepřestal milovat, dokonce i když šlo všechno z kopce. Myslím, že část mne ji pořád postrádá, postrádá to být s ní, koukat na filmy, mazlit se, chodit ven, dělat si čaj, vtipkovat, dokonce i hádání. Byl jsem s ní šťastný a myslel si, že je, však víte, ta pravá. Ale mýlil jsem se, protože cokoliv co jsem si myslel, nebyl jsem pro ni dost dobrý a ona si našla někoho lepšího.

Cítím se teď vážně osaměle.

A pohled na kluky mi to nijak neusnadňuje. Vidím je tak šťastné, Niall a Alex si jsou blízcí než kdy jindy, Zayn a Mila s jejich perfektní harmonií a bezstarostným vztahem, Harry a Hannah, oba dva tak šťastní a vždy se zajímají o to ostatní, navzájem se podporují. Mají spolu báječný vztah, zatímco já jsem sám, zatrpklý a vzadu. Býval jsem jedním z nich... pořád si pamatuju to, jak jsme já a Liam byli jediní s vážnými vztahy, když se na nás kluci koukali s touhou v očích, doufajíc že budou mít to co my s našimi dívkami. Teď je mají, ještě lepší než my, kdežto Liam a já jsme kompletně sami. Jeho a můj vztah skončily velmi odlišnými způsoby, nicméně, teď jsme sami. Stejný výsledek.

Viděl jsem Harryho a bolí to, protože si pamatuju, když se cítil tak já teď, když všechno co chtěl byl někdo, kdo by ho potřeboval, komu by chyběl. Někoho, kdo by na něj čekal, někoho, kdo by ho objal a řekl „vítej zpět, hrozně si mi chyběl“. Pamatuju si to, jak se na nás díval, za tak krátkou dobu co byl jako jediný v kapele nezadaný a teď když ho vidím, je ještě šťastnější než kdy byl. Vždy byl ten tip smějícího se kluka, ale teď, když se jeho rty zakroutí, tak jeho úsměv dosáhne každý kout jeho obličeje. Je to jako by se teď smál celým svým tělem a já vím, že je to díky Hanně.

Byl jsem jako on... byl jsem šťastný, byl jsem požehnaný... ale teď jsem podrážděný protože nikoho nemám. Dostal jsem kopačky protože jsem pro ni nebyl dost dobrý.

Takže jak bych se mohl vrátit do bytu, kde jsme spolu prožili tolik nocí? Kde jsme spolu vytvořili tolik vzpomínek? Nemůžu. Je lehčí být celou dobu rozzlobený, je to zvládnutelnější, zatímco smutek a prázdnota jsou náročnější a ochrnoucí. Má zlost a nenávist potlačují tyhle ostatní pocity stranou a jedině tak se přes to můžu dostat. Tohle je můj způsob to vše zvládnout. Tohle je to nejlepší co můžu udělat.

*****

„Co je to?“ zeptala se Alex když jsem ji po pár dnech podal červenou složku.

Shromáždili jsme se, abychom mohli konečně začít tour, ujišťujíc se, že vše klape a že jsou všichni kolem. Všem jsem se vyhýbal, -krom Harryho, když s ním žiju- takže se mě nikdo nemohl ptát, jestli jsem, nebo nejsem v pořádku s tím, že Kay jede s námi. Před pár minutami jsem ji zahlédl a, velmi mužným způsobem, smím-li sám, jsem utekl ještě před tím, než by mě uviděla. Snažím se být z tour šťastný, nechci aby zničila věci ještě víc. Učinil jsem rozhodnutí, že jí nedovolím tohle zničit. Tahle tour bude grandiózní a já si jí užiju, i když budu muset předstírat, že není kolem.

„Náš rozvod. Musíš to podepsat a ne, auto nedostaneš,“ odpověděl jsem velmi vážně a po tři vteřiny na mě Alex šokovaně zírala, potom vybuchla smíchy. „Myslím to vážně. Podepíšeš to a je s námi navždy konec.“

Já sám ty papíry napsal, jen aby to vypadal víc legálně. Nikdy jsme se nezvali nebo cokoliv jiného, bylo to jen o vzájemné dohodě a o vzájemné myslím začít ji oslovovat manželkou a odmítnout to, že bychom se někdy opravdově vzali.

„Nepodepíšu je, Louisi. Tak snadno se mě nezbavíš,“ řekla, vzala desky do svých rukou a podívala se na papíry. Vypadala velmi pobaveně, ale já nedovolil, aby se na mých rtech vytvořil úsměv. Jsem v tomhle vážný.

„Nenuť mě volat právníka, Alexio Porterová. Udělejme to civilizovaně,“ řekl jsem jí a zajímalo by mě, proč tohle dělám. Řekl jsem si, že tohle je jediný způsob jak by to mohla přijmout, ale část mě milovala to drama.

„Nepodepíšu je, Louisi Tomlinsone. Tak snadno se mě nezbavíš,“ řekla Alex v tom stejném tónu jako já, ale její obličej ukazoval pobavení.

„Co se to tu děje?“ dodal mužský hlas, já se otočil a uviděl Nialla jak na nás zmateně kouká. Alexin obličej se rozzářil a já myslel, že se pozvracím když k ní přišel, obtočil svou ruku kolem jejího pasu a přitáhl si ji blíž, líbajíc jí na spánek.

Pamatuju si tu Alex kterou jsme potkali, vážně tvrdou divošku, která nebyla dobrá ve vyznání pocitů s výjimkou toho, když měla své dny, ale teď je společně s Niallem ta zalásková hrdlička. Je to jakoby změkla od té doby co potkala Nialla. Ano, stále vypadá jako by nám mohla kterýkoli den nakopat zadky, ale když je kolem ten irský kluk tak vypadá jako všechny ostatní holky... s černým oblečením a tvrdým vzhledem. 

„Louis se snaží o to, abych mu podepsala rozvodové papíry,“ řekla a já viděl to překvapení v Niallových modrých očích. Podíval se na mě s úsměvem, který už hrál na jeho rtech a když viděl, jak vážný jsem, tak vybuchl smíchy tím nakažlivým způsobem.

Alex se k němu jako vždy připojila. Nemohla tomu pomoct; kdykoli slyšela Nialla se smát, tak se k němu vždy musela přidat. Je to jako vyvolat efekt.

„Proč se všichni smějí?“ napnul jsem se když jsem slyšel ten hlas a pořádně se na sebe naštval, protože jsem ji ihned poznal a nepotřeboval vidět její ksicht. Je to jako hlas v mých nočních můrách, sleduje mě. Zatnul jsem pěsti a bojoval s nutkáním ji napadnout. To, nebo od ní zase utéct. „Ahoj, Louisi,“ dodala a postavila se vedle mě, naklánějíc se velmi blízko, její obličej byl pár centimetrů od toho mého. „Dnes vypadáš nádherně. Líbí se mi, když si necháš své dospělé vousy, dělá tě to víc mužnějšího.“

Měl jsem nutkání se tu oholit. A když se ke mně dostala ještě blíž, tak se mé tělo napnulo, připraveno k útěku. Poté se její ruka dotkla mého obličeje, hladila pomalu mou čelist, její prsty byly na mé kůži jako peří a když mi přeběhl mráz po zádech, tak jsem ji odstrčil a zatřásl celým mým tělem abych se toho pocitu zbavil.

„Nedotýkej se mě,“ plivl jsem na ni, házejíc na tu blondýnu dýky, ale ona se jen smála.

„Nemohu ti nic slíbit. Nemůžu si pomoct, když tě vidím tak ztrácím kontrolu.“ její hlas byl hlasitý a úzkostivý, jako kdyby myslela před tím než by mluvila. „Nemůžu se dočkat až s tebou budu strávit celé tři měsíce. Jsem si jista že až tour skončí tak do mě budeš zamilovaný.“

Rychle jsem se podíval na Nialla a Alex; oba dva se přestali smát a jen se dívali na Kay se zájmem v očích.

„Radši bych si vyrval plíce z těla,“ odpověděl jsem, ale má odpověď ji jen pobavila. Postavila se ještě blíž a já netušil proč jsem neudělal krok vzad. Mohlo by to být tím že jí nechci ukázat sebemenší slabost?

„Louisi, tohle neříkej. Všichni víme, že se ti tajně líbím, já tě jen donutím to přiznat nahlas,“ řekla se sladkým tónem, který zněl tak odlišně od toho pohledu v jejích očích.

Stále se ke mně blíží a teď je přímo přede mnou, její dlaň přistála na mé hrudi, ruka pomalu stoupala k mému krku a já se stále nehýbal, byl jsem jako přimrzlý.

„Tahle tour bude skvělá,“ skoro zašeptala a já si všiml, jak se ještě blíž naklonila k mému obličeji a to byl moment, kdy má reakce byla ta, že jsem ji od sebe odstrčil, raději energicky.

Kay ztratila rovnováhu a skoro spadla na zadek, ale jaksi se udržela na nohou a když její oči potkaly mé, tak jsem viděl překvapení.

„Louisi!“ pokárala mě Alex a přiblížila se ke Kay, ale její ruka ji zastavila. Kayiny hnědé oči se na mě dívaly, byly soustředěné a opatrné.

„Znovu se mě nedotýkej. Nikdy,“ varoval jsem ji a ještě než mohla Alex nebo Niall cokoli podotknout, tak jsem se otočil na patě a odešel. Cítil jsem v jejich očích zklamání z toho jakým způsobem jsem Kay odstrčil, ale ona mi narušila osobní prostor.

Vsadím se, že kdybych ji tohle udělal a ona mě od sebe takhle odstrčila, tak by se na mě nikdo tímhle způsobem nedíval. Byli by na straně Kay, tak jako tak. Proč je v pořádku když dívka od sebe odstrčí kluka, když ho nechce na blízku a když tohle udělá kluk, tak je to nejhorší zločin vůbec? Nic jsem ji doopravdy neudělal, jen jsem ji chtěl pryč. Není moje chyba že nechápe to, že ji nechci vidět, že ji nenávidím.

„Argh!“ povzdechl jsem si, ale nezastavil jsem se, mé ruce proběhly skrz mé vlasy v té frustraci.

Proč mě nemůže nechat na pokoji? Proč se snaží o to, abych se do ní zamiloval? Proč já? Proč ne Liam? Nikdy to nepochopím! Jsem hrubý, myslím k ní, a ona si ještě nedala zpátečku. Co mám udělat proto, aby si dala odstup? Když budu předstírat, že jsem do ní a její hry zamilovaný, znudí jí to a nechá mě být? Možná je to proto, že jsem řekl že nesnáším všechny ženy, tudíž jsem něco nedosažitelného, něco co nemůže mít a proto mě potřebuje. Možná že když se k ní nebudu chovat tak neochotně tak mě nechá být, ale nápad být k ní milý a hrát její hru se mi jen znechucuje.

Můžu to udělat.

Ale vím, že se do ní nikdy nezamiluji, takže jí nakonec unaví to všechno snažení a snažení, ale nikdy ničeho nedosáhne. Možná to bude trvat dýl, ale v určitém okamžiku budu Kay Evansové volný a o tohle jde.

V době, kdy jsem byl s kluky v autobusu jsem udělal rozhodnutí. Nedovolím, aby mi Kay lezla na nervy. Budu předstírat, že tu není a počkám si dokud jí to neunaví a najde si někoho jiného k otravování.

Ano, tohle je dobrý nápad. Tohle bude fungovat.

tenhle díl je celkem divně přeložený, ale i tak, hope you will like it x 
Karrie