Bitter & Sassy | Chapter 1. ~ Starbucks & Promises

o pár měsíců později...

Tak strašně nenávidím Starbucks. Kdekoliv jdu, je to tu, s velkou zelenou mořskou pannou, všichni prodavači nosí obrovské úsměvy a ta vůně vás lákala dovnitř. No, nenávidím to. Celým svým já. Jen mi to připomíná Eleanor a z přemýšlení o Eleanor mám vždy špatnou náladu. Možná bych ji neměl oslovovat jménem, měl bych vymyslet přezdívku, jako jedovatý zrádce. Jo, to zní dobře.

Ano, vím, že je to mnoho měsíců, ale ptal jsem se vás na názor? Ne, takže se ani nepokoušejte mi říct, že jsem tvrdohlavý a že bych to měl pustit a posunout se dál. Je to můj život, dělám to, co do prdele chci. Vy nejste v mých botách, nedokážete si ani představit jaké to je, když žena, kterou jste milovali si našla tak lehce někoho lepšího, že po tom všem, co jste spolu prožili, se prostě rozhodne, že nejste dost dobrý a vzdá se. Nedokážete si ani představit jaké to je být odmítnut tím způsobem, že důležitý člověk se k vám otočí zády. Tudíž, když chci být nepříjemný, tak kurva budu nepříjemný. Nezajímá mě, že jsou všichni okolo šťastní, nejsem pro tyto stupidní věci.

Upřímně, nechci dělat nic. Chci sedět doma, hrát FIFU a všechny ignorovat. Jsem unavený ze všech těch holek, které mi říkají, abych se posunul dál, jsem unavený z toho, jak se na mě kluci dívají s lítostí v očích. Proč mě prostě nenechají v klidu? Ne proto, že neberu rozchody tím způsobem, který mají na mysli, že spáchám sebevraždu. Je to... je to prostě jednoduší řídit vztek než depresi. Radši budu celou dobu naštvaný, vyhýbajíc se všem ženám nebo čemukoliv, co mi připomíná Eleanor -myslím, jedovatého zrádce- takže nemám na otázku proč? Proč pro ní nemůžu být dost dobrý? Proč je Eric lepší než já? Proč si všichni teď hledají někoho speciálního?

Alex a Niall jsou horší než kdy jindy a horším myslím to, že teď pro nás Alex pracuje s tím zvukovým systémem, jsou skoro pořád spolu a milují se. A to je nechutný. Ale neříkám nic, prostě je ignouji a pokračuji ve svém životě. Minulý rok bych jim asi udělal scénu, aby se cítili nepříjemně.

Mila a Zayn řídí jejich vztah hladce. Parchanti. Když on není na blízku, tak ona napíše a když máme přestávku a Zayn zmizí, tak spolu tráví všechen ten volný čas. Nikdo neví, co přesně dělají. Moni říká, že mají pořád sex a proto je Zayn tak hubený. A ta nejhorší část toho, i když to není pravda, tak spolu žertují a Zayn se tím chlubí. Blbec.

Harry a Hannah... stále nemůžu uvěřit tomu, že jí odpustil ten zasraný odchod. Nikdy bych jí po tom nedal druhou šanci. I když, musím přiznat že se opravdu změnila. Scházela se téměř se všemi -jsem jediný, kdo s ní nemluvil- bez problému se smála, chodila ven a doteď nepotřebovala Harryho po jejím boku. Vypadá šťastně a i když to nechci přiznat, tak Harry je s ní šťastný. Když se na ní podívá, tak se jeho celý obličej rozsvítí a vypadá to jako by byla slunce v jeho životě.

Já vím, nechutné, ew!

Liam... no, Liam je jediný momentálně nezadaný, ale všiml jsem si, že když kouká na ostatní chlapce, tak v jeho očích je jakási touha. Možná si přestane užívat ten bakalářský život a začne se rozhlížet po přítelkyni, čímž mě nechá jako jediného nezadaného člena One Direction.

Vlastně jsem s tím smířený. Nepotřebuji přítelkyni, nepotřebuji nikoho. Nepotřebuji holku, která když nejsou věci skvělé a když jsem pryč si najde někoho jiného a opustí mě. Vím, že mám daleko k dokonalosti, že mám mnoho problémů, ale nepotřebuji někoho, kdo mi připomíná, že jsou tu lepší lidé a cokoliv co dělám, tak nikdy nebudu dost dobrý.

Nicméně, o čem jsem předtím mluvil? Ah ano, Starbucks. Tak strašně to nenávidím. A Kay ví, že nesnáším to s hořící vášní a jsem si jistý, že si tu kupuje kafe s jediným účelem, aby mě naštvala. Je to jako by pro to žila, dělajíc mi věcí ještě těžší. Připomíná mi všechny věci, kterým se snažím silně vyhnout. Jsem pro ni super středem, urážím jí dál dokud se nebude držet zpět. Naopak! Vždycky přileze zpátky s jejím chvějícím se úsměvem nebo tak něco. Je to jako by pro ni žádná z mých urážek neznamenala a vždycky nějak zařídí abych vypadal špatně.

Nesnáším jí... nesnáším jí stejně tak jako Starbucks a mrkve.

Proč mě nemůže nechat být? Co jsem jí kdy udělal? Je tak otravná a já nevím jak je možné, že se jí ještě nikdo nepokusil zabít. Poklidně si popíjí své frapuccino a její oči jsou na těch mých, ujištujíc že mohu vidět logo té kavárny na jejím kelímku. Čeká kdy po ni chňapnu a já sám nevím jak dlouho budu moct odolat.

Ale proč? Proč je s námi vůbec ve studiu? Zkoušíme na tour, která za týden začíná a ona tu nemá co dělat. Alex má povoleno tu být, jelikož momentálně pracuje s námi, ale Kay s námi nemá nic společného. Je jen Grimshawova kamarádka -jeho otravná kamarádka-, vychází s dívkami, ale jen Alex je s námi. Znovu, proč se na nás vůbec dívá? Proč jí Paul pustil dovnitř?

„Copak?“ zeptala se, předstírajíc nevinnost. „Chceš taky frappucino? Můžeme se podělit o tohle jedno, pokud chceš,“ nabídla s mrknutím a její slova mi vřela krev.

„Řekla jsi, že nás nesnášíš, protože jsme všude.“ přistoupil jsem blíž, hlídajíc si nutkání jí utnout hlavu. Nemůžu skončit ve vězení. Pokud jsem se z 21 Jump Street něco naučil, tak to, že kluci s tváří jako je ta má to ve vězení nemají jednoduché. „Nech mě ti říct, co je všude: Starbucks. To zasrané místo je zasraně všude. V jakékoli zatracené zemi, na každém letišti. Na každém rohu! Je to jako mor! Kamkoli se podíváš tak je Starbucks a já to nesnáším!“ podle očekávání jsem snížil hlas.

Ona se ve skutečnosti zasmála. Směje se mému výbuchu!

„Jsi tak roztomilý, když jsi naštvaný.“ Upřímně, co s ní je?

„Měla by jsi být v blázinci. Vážně, proč tě tam ještě nedostali?“ zeptal jsem se stále šokovaný.

„Protože nevypadám dobře ve svěrací kazajce.“ její jednoduchá odpověď. Ona dokonce pokrčila rameny! Obrovsky jsem ji urazil, ale ona reaguje takhle. A je to takhle pořád. Cokoliv jí kdy řeknu, tak ona vždy odvětí něčím hloupým, co mě rozzlobí ještě víc. Je to jako by ji nic neovlivnilo.

Možná řeknete, že Niall je bezstarostný člověk nebo dokonce Moni, která se nikdy nezajímá co si o ní ostatní myslí... ale Kay? Ona je v jiném levelu. Není to tak, že by se nezajímala o to, zda ji urazíš, je to jako by to pro ni nebylo dost dobré. Směje se tvým chabým pokusům. Stalo se mi to už několikrát! Ale k ostatním je milá, viděl jsem ji. Nemučí je tak jako mě. Ví ty věci, které nejvíc nesnáším a dělá je aby mě přivedla k šílenství. Jako stále kupování Starbucksu nebo mně donesení mrkví nebo dotýkat se mě! Ví, že u sebe nechci žádnou ženu, ještě mě nepřestane obtěžovat!

„Proč mě tak nenávidíš?“ zeptal jsem se, už teď unavený.

Na chvíli zamrkala z mé náhlé otázky. Ale je to pravda, nechápu, proč si tak užívá dohánět mě tolik k šílenství.

„Ne že bych tě nenáviděla. Proč by sis to myslel?“ je tohle skutečné?

Nemohl jsem si pomoct, sklopil oči a povzdechl si, jestli nejedám s tři ročním dítětem, které nechápe quantovu fyziku. „Oh, já nevím. Možná proto, že mě vždy otravuješ, vždy děláš věci, které nesnáším, jenom kvůli tomu abys mě nasrala. Ty víš, že tě chci daleko jak jen to bude možné, ale ještě jsi tady a nikdo tě nezval!“

„Alex mě pozvala,“ odpověděla, úplně ignorujíc mé předešlé komentáře. Má trpělivost běhala ven a ona to věděla, mohu říci o arogantním úsměvu hrajícímu si na jejích rtech.

„Proč mě nemůžeš nechat být?“ je to řečnická otázka, nečekal jsem od ni žádnou odpověď. Abych byl upřímný, stále je odtud něco možné. Možná že upadla když byla dítě a to způsobilo mozkové potíže. To by vysvětlovalo proč to nejde v současné době.

„Ty to vážně nechápeš, že jo?“ přistoupila blíž, jejíž výraz byl o moc víc vážnější jako když překřížila tu vzdálenost mezi námi.

Niall je s Alex v hudební místnosti, Zayn a Harry jsou na podlaze, kompletně nevšímajíc toho, co se tu děje, ignorujíc nás a dělajíc nic produktivního se svými životy. Liam odešel na záchod a já jsem tu v pasti s Kay, upřený na ni, zvědavý co plánuje.

„Ne že bych tě nesnášela, Louisi. Mám tě i celkem ráda,“ Kay poté řekla, překvapujíc mě tak moc, že jsem si myslel, že jsem ji přeslechl, ale upřela se na mě tak záměrně, že jsem jí skoro uvěřil. Položila svou ruku na mé rameno a já při jejím dotyku couvl abych jí v tom momentu plácl přes ruku. „Zpackal si to, to musím připustit, ale možná je to to, co na tobě mám ráda.“

„Jsi mentální. Ne, hůř než to.“

Kay se znovu zasmála, její ruka se plížila nahoru po mém krku, hledajíc mé vlasy a zamotat své prsty s mými hnědými kadeřemi. Z jakéhosi důvodu jsem se nemohl hnout, možná proto jak jsem byl šokovaný.

„Možná. Pravděpodobně jsem, ale je to pravda. Já nelžu, Louisi Tomlinsone.“

„Já tě nenávidím, takže bude lepší když zapomeneš na to, co máš na mysli. Naprosto tebou opovrhuji,“ řekl jsem jí, konečně jsem odstoupil a udělal mezi námi nějakou vzdálenost.

Stále se usmívala, i když jsem jí řekl, jak moc nemohu ustát její existenci. Zajímalo by mě, jestli mě někdy poslouchá. Možná nikdy.

„A tohle to dělá ještě víc zajímavější. Nevidíš, Louisi?“ nic jsem neřekl, stále jsem nechápal a ona to věděla, protože se její úsměv rozšířil. „Neboj se, já tvůj názor změním. Přiměju tě zamilovat se do mě, Louisi Tomlinsone.“

A v tomto momentu jsem tak silně vybouchl smíchy, že i dokonce Harry a Zayn reagovali a seděli rovně, dívajíc se na nás.

„Tohle se nestane. Ani ve tvých snech,“ nafoukl jsem její bublinu a zašklebil se. Nikdy bych se nezamiloval do holky tak divné jako je Kay.

„Oh, ale stane, Louisi,“ s jistotou se usmála a já chtěl udělat cokoliv, jen aby jí úsměv zmizel ze tváře. „A v průběhu ti pomůžu se dostat přes tuhle věc o nesnášení žen. Pomůžu ti dospět, zlato.“

„Jestli si myslíš, že bych se zamiloval do někoho jako jsi ty,“ ujistil jsem se, že jsem se na ní díval od hlavy až k patě velmi opovržitě. „Tak jsi horší než jsem si myslel.“

Stoupla si znovu blíž, úsměv neopouštěl její tvář. Jen abych dokázal, že se nebojím jí nebo čehokoli dalšího, tak jsem zůstal stát, zkoušejíc vypadat vyšší -i když jsem o hlavu vyšší než ona a bez jakéhokoli snažení-, silnější.

Zastavila se až tehdy, když jsme byli kousek od sebe a její oči se upřeně dívali do těch mých. 

„Opatrně, Louisi, protože mě neznáš. Pokud si něco usmyslím, nepřestanu dokud to nezískám. Tohle ti slibuju.“ na chvíli nikdo z nás nic neřekl, jen jsme se na sebe dívali a když jsem se chystal odpovědět, tak se neklonila a políbila mi koutek úst. Než jsem mohl zpracovat to, co právě udělala, tak Kay ustoupila dozadu, podala mi její kelímek ze Starbucksu a opustila místnost bez jakéhokoliv slova.

Je úplně šílená a já jí nenávidím. Nikdy se do ní nezamiluji. Kdokoliv, ale ne Kay Evans.

Podíval jsem se na kelímek v mojí ruce a mrštil s ním o zem, nezajímajíc, že je v něm ještě trochu frappucina. Nikdy se té věci nedotknu. Nesnáším Starbucks tak moc jako nesnáším Kay.

dumdumdidum, já vím, že jsem nejhorší člověk a že Anett přidává sama, ale já jsem vždycky z každého překladu hrozně nervózní, vždycky mám strach ten díl zveřejnit a prostě taková začínající nervozita, ugh, ugh. nebijte mě za to, prosím :(

Karrie