Bitter & Sassy | Prolog ~ Breakup & Women

„Louisi, musíme si promluvit,“ řekla mi Eleanor po chvíli. Přišel jsem k ní, protože máme něco důležitého prodiskutovat. Věci mezi námi byly trochu zvláštní, všiml jsem si toho rozdílu a polovina mě se bála co řekne, ale další polovina chtěla, aby tohle bylo jednou provždy za námi.

„Můžeš mi všechno říct,“ vzal jsem její ruku, ale ona ji stáhla zpět a vyhýbala se mému pohledu. Věděl jsem, že tohle nevěstí nic dobrého. 

„Za prvé, chci abys věděl, že jsem za nás dva bojovala, opravdu jsem dělala to nejlepší aby to fungovalo, ale- ale tohle je větší než já, Louisi.“ neodpověděl jsem, stále na ni zíral a čekal až bude pokračovat. „Na začátku jsme byli perfektní. Myslela jsem, že můžeme překonat všechno, že by se mezi nás nic nepostavilo. Myslela jsem, že naše láska byla tak silná, ale mýlila jsem se.“

Znecitlivěl jsem, snažíc se najít smysl jejích slov, snažíc se zjistit kam s tímto chce dojít.

„Vzdálenost je větší než my dva. Tvůj svět je větší než my dva. Začala jsem studovat a uvědomila si, že nikdo nemá takový problém. Že všichni ti, co jsou ve vztahu si nemuseli projít tím co my. Mohou být spolu každý víkend přičemž já tě mohu vidět každé 3 měsíce, když mám štěstí.“ 

„Ale to bylo kvůli světovému turné. Teď jsme tady a-“

„Ale další světové turné přichází. A mnoho dalších. Teď jsi tady, ale opět tu dlouho nebudeš, budu zase sama. Vím, že to zní sobecky a přilnavě, ale já tě tu potřebuji. Potřebuji tě po mém boku, ale ty tu být nemůžeš a já tě nemohu poprosit abys přestal a byl se mnou,“ pronesla a já pocitíl, jak se mé srdce zastavilo.  

Chtěl jsem jí říct, že se mýlí, že to tak není, ale nemohl jsem. Věděl jsem, že má pravdu, že situace mezi námi taková je. Teď jsem tu, pravděpodobně tu budu dalších pár měsíců, ale potom zase odjedu. Vždycky je někam jít, navštívit jinou zemi. Můj život je na silnici, zatímto její je tady v Manchesteru.

„Někoho jsem potkala, Louisi. Ne! Nepodvedla jsem tě, nic se mezi námi nestalo. Nedívej se tak na mě. Poznala jsem ho, když jsem začínala s hodinami. Máme stejný hlavní předmět, takže jsme se někdy spolu učili. Před pár měsíci mi řekl, že chce, abychom byli víc než kamarádi, ale řekla jsem mu, že jsem s tebou, ale když se mě zeptal kde jsi v ten moment byl, tak jsem si vše uvědomila. Když mi řekl, že by se mnou mohl být, opravdu se mnou, uvědomila jsem si, jak moc tohle potřebuji. Lousi,“ podívala se na mě a mohl jsem vidět, že tohle pro ni není jednoduché, ale byla rozhodnutá to udělat. Nevím, jak se cítit, nevím co říct. Zamrzl jsem. „Potřebuji něco, co mi ty nemůžeš dát, ale on ano.“

Zpomaleně jsem dýchal a neodvažoval se podívat jinam, i když jsem chtěl. Tohle se nemůže dít, nemohu tomu uvěřit. Ale její oči nelhaly, byla upřímná a čekala na to, abych něco řekl. Ale co mohu říci? Jak na tohle mohu odpovědět? Co čeká? Mám jí požehnat, aby se měla šťastně až do smrti s tím druhým chlapem? Nemohl jsem s usmát a říct jí, že to chápu, nemohl jsem ji nechat takhle jít. Jak nám to mohla udělat?

„Rozcházíš se semnou abys mohla být s tím jiným chlapem.“ konstatoval jsem a ona se podívala jinam, nebyla pyšná na to, co dělá. 

„Dělám to, co si myslím že je nejlepší,“ zamumlala a náhle se postavila, já sklopujíc své oči nad jejímy slovy. 

„Jasně, vzdát se nás je to nejlepší. Vzít tu nejjednoduší cestu je to nejlepší. Oh, samozřejmě! Proč to tak nevidím?!“ zvolal jsem, nenamáhajíc se skrývat sarkasmus. „Co ode mě chceš, El? Být za tebe šťastný, že sis konečně našla někoho, kdo ti nebude dělat všechny problémy tak jako já? Dobře, omlouvám se za zklamání, ale nemůžu být za tebe šťastný!“

„Louisi, prosím. Nemusíme to skončit takhle,“ prosila, ale já se nevesele zasmál. „Můžeme být stále přátelé.“

„Přátelé?“ zopakoval jsem a stále se smál. „Vážně si myslíš, že můžeme být přátelé? A jak, uh? Nebudu tady, jak můžeme být přátelé?“

„Tohle je jiné, Lou. Vážně chceš být přilepený k vztahu jako je tento?“

„Přilepený?!“ rozkřikl jsem se a můj vztek na ni chtěl řvát. „Takhle to vidíš? Miluju tě, chci s tebou být, ale ty se cítíš přilepena. Dobré vědět!“ mnul jsem si ruce okolo mého obličeje, snažíc se uklidnit, což bylo těžké.

Jsem zničený, zklamaný, zmatený, naštvaný, zoufalý, frustrovaný. Mám v sobě momentálně tolik věcí, že by nestačil ani seznam mých pocitů, které se ve mně topí.

,,Už tě nemiluji tak jako dřív, Louisi. Zkoušela jsem to, vážně zkoušela, ale nemohla jsem držet své pocity. Nebyl jsi tu a Eric ano a já- já se prostě od tebe odmilovala.“

Eric. Takže tohle je jeho jméno. Tohle je jmého toho chlapa, který mi ukradl mou dívku.

„V tom případě, nebudu tě nutit do něčeho, co zjevně nemůžeš vystát. Jdi a buď šťastná s Ericem,“ cítil jsem hořkost na jazyku, když jsem vyslovil jeho jméno. 

„Prosím, Louisi. Vážně si myslím, že můžeme být přátelé. Po tom všem, čím jsme si prošli to takhle nemůžeme skončit. Prosím,“ prosila, popadajíc mou ruku, ale já ji stáhl a poodstoupil od ní. „Můžeme kdykoliv zajít do Starbucksu, můžeš mi říct všechno o tour a to, jak se máš. Jsem si jista, že tohle pro tebe také to nejlepší. Budeme oba v pořádku.“

„Přátelé,“ znovu jsem se zasmál a otočil se k ní zády. „Samozřejmě, Eleanor. Měj život, jaký chceš, já budu pokračovat v tom svém. Sbohem.“

Nečekal jsem na odpověď a opustil její být se zaťatými pěstmi, bojujíc se všemi svými důvody cokoliv zničit. Eleanor se semnou prostě rozešla. Myslel jsem, že se o mě zajímala, ale už dávno mě přestala milovat. Našla si někoho lepšího. Zlomila mi srdce s pár jednoduchými slovy.

Už tě nemiluji tak jako dřív. Nemiluje, protože momentálně miluje Erica. 

Všechny ženy jsou stejné. Ani nevím, proč se vůbec obtěžuji. Naučí tě uvěřit, že tě milují, že za tebe bojují, ale opustí tě, jakmile si najdou někoho lepšího.

Ale to je v pořádku. Nepotřebuji přítelkyni; Nepotřebuji lásku. Je mi bez ní lépe. Mám už vše, co jsem opravdu potřeboval: práci, kterou miluji a své kamarády. 

Jdi do prdele Eleanor, všechny ženské jděte do prdele. Nepotřebuji ani jednu z vás.  

PS. woop woop a máme tu prolog! myslela jsem si, že překládání této povídky bude hračka a budu mít díly přeložené raz, dva, ale mýlila jsem se. není to zas až tak obtížné, ale největší problém mi dělají věty, které vím co chtějí říct, ale neumím je zformulovat do češtiny aby se to dalo číst.
hodnoťte, kritizujte, raďte, dělejte cokoliv chcete, budu vám za vaše slova vděčná x

Karrie